sobota 27. prosince 2014

#234 Michal Kašpárek

Nebojte, Kristýna Kašpárková může být v klidu. Nevyměnil jsem pražskou kavárnu za brněnskou a neposedávám teď v rohu u Tří ocásků a po spoluzakladateli veselé stránky Žít Brno platonicky nepokukuju. Jen mě fakt baví jak a o čem píše. Protože dost možná patří mezi nejbystřejší komentátory v Česku.

Fotka je odsud. Ty čtyři znaky a mezeru jsem přimontoval já.


S trochou patosu (a cool anglicismu) bychom mohli Michala Kašpárka nazvat disruptorem. Hezky česky: člověkem, co rád ostatním narušuje jejich pečlivě budované světy - a to jak ideologické, tak ty osobní. Uzemňuje kazatele hypercool životních stylů, relativizuje zdánlivě neotřesitelné pravdy. Skoro už pět let pro webový magazín Finmag recenzuje knížky a od jisté doby i (skoro) každý čtvrtek publikuje komentáře. Mírní hype z kultů, které zesiluje moderní internetová a freelancerská doba (hnutí za svobodu v práci nebo inspirativní konference), v poslední době se nebojí pouštět i do politiky a jeho oblíbencem je marxistický filozof Slavoj Žižek. A umí taky zdravě motivovat.

Michal je ten druh publicisty, kterých máme na českém paloučku stále nedostatek. Reflektuje postinternetovou/postsociálněsíťovou/technologickou dobu z nečekaných pozic. Chytře a čtivě. 

Můj tip do nového roku tedy zní: Čtěte Kašpárka! A třeba si stáhněte výběr toho nejlepšího, co za poslední dva roky napsal.

Pokud vám tenhle text zní jako pochlebování, máte samozřejmě pravdu. Ale z polních průzkumů v mém okolí jsem zjistil, že Michala zná trestuhodně málo lidí. A svým známým přece taky doporučíte dobrou knihu, ne?

čtvrtek 18. prosince 2014

#233 Maličkosti

Přišlo to náhle, před několika týdny, společně s dveřmi do spížky. Nijak výrazně mi předtím nechyběly, ale najednou tam byly a já jsem z nich měla velkou radost. Vybavuju si, jak jsem si tehdy uvědomila, jak je to fajn mít radost z maličkostí. Je potom mnohem snadnější mít dobrou náladu po celý den, když se hned z rána pro něco nadchnete. Je potom mnohem příjemnější večer usínat, když zhodnotíte uplynulý den jako perfektní. I když jen kvůli nějaké drobnosti. Třeba že najdete dva pohledy ve schránce (z Madeiry a z Řecka). Nebo že vás ve frontě na pokladnu někdo pustí před sebe, protože vidí, že máte jen rohlíky a dvacku nachystanou. Nebo že se vám náhodou dostane do ruky časopis, který zhltnete od začátku do konce a víte, že TO je ten Pravý (Domácí) Časopis. Nebo že vám někdo s úsměvem poděkuje za to, že jste ho pustili ve frontě na pokladnu před sebe, protože má jen rohlíky a dvacku v ruce.
Je to snadné, stačí jen chtít. Ráno si říct, že se celý den chcete usmívat a přijde to samo. Nebo si večer říct, že i ten den blbec určitě přinesl něco dobrého a najít tu maličkost, díky které byl ten den vlastně fajn.
Budou Vánoce a já už jsem před týdnem psala o tom, že mám ten předvánoční čas velmi ráda. Aby ne, každý den se najde něco, co mi udělá radost. Upečené cukroví, Turbomošt na vánočních trzích, zabalené dárky, překvapení v adventním kalendáři, další uklizená místnost, koupený stromeček, zpívání ve školce u stromečku, vlastnoručně vyrobený věnec...
Štědrý den bude až za 6 dní, ale já už jsem dostala dva dárky, které mi udělali obrovskou radost: vjezd do garáže (a konec škrábání namrzlých oken, odmetání sněhu, vymrzlého či rozpáleného auta, vystupování do bláta, vytahování nákupu a dětí v dešti) a matraci na míru od čalouníka (a ten nejlepší spánek za posledních několik let). Ta matrace mi udělala o to větší radost, že to byl nápad mého muže, který viděl, že mě denně bolí záda a každou noc slyšel, že se převaluju a moc se nevyspím. A taky proto, že mi ji mistr čalouník udělal přednostně před jinými zakázkami.
Díky tomu, že mám radost z maličkostí, mi tyto "velikosti" dělají radost už několik dní. A pořád ji mám.

čtvrtek 11. prosince 2014

#232 Čas předvánoční

Někdy koncem listopadu na mě padne taková ta správná vánoční nálada a přichází můj oblíbený předvánoční čas. Začíná to obvykle pečením perníčků - léta už máme vytipovaný ten nej nej recept, jehož výsledkem jsou vynikající, ale tvrdé medové cukrovinky. Proto je pečeme tak brzo, aby do Vánoc hravě změkly. Jsme perníčkožrouti, takže postupem času nám přestalo stačit cukroví z jedné, ale i ze dvou dávek těsta, takže poslední roky vykrajujeme perníkové tvary rovnou z trojnásobného množství těsta. Vůně perníkového koření se line domem a navnadí na tu správnou vánoční atmosféru. Tím pro mě začíná advent, lhostejno, jaké je v kalendáři datum.
Se svojí čerstvě nabytou sváteční náladou se hned vrhnu do uklízení podzimní výzdoby a oprášení krabic s nápisy Zima, Advent a Vánoce. Pustím se do výroby nového adventního věnce na stůl, jehličnatých ozdob na dveře a svícnů. Naplním adventní kalendář a uvařím první svařák.
Před pár lety zavedla má kamarádka pěknou tradici a každý rok se u ní s ostatními kamarádkami scházíme, vijeme adventní věnce, povídáme si. Je to hrozně fajn a těším se na to celý rok, protože to je jediná příležitost, kdy se sejdeme bez dětí.
Ta kouzelné vánoční opojení se mě drží. Mám chuť poslouchat jen koledy, vymýšlím ty nejlepší dárky pro mé blízké, vyrábím handmade vánoční pohledy, peču cukroví, dělám generální úklid, píšu Ježíškovi, zajdu si do kostela na adventní mši, balím dárky, zdobím perníčky, chystám si vaječný likér.
Venku je plno barevných světýlek, ozdob a stromečků a většinou postrádám sníh. Muž koupí stromeček, letos poprvé se toho ujmou všichni mí chlapi, tak se těším, jaký vyberou. S příchodem prvního syna jsme odložili malinký umělý a kupujeme živý stromek. Střídáme to, ale upřednostňujeme ten v květináči, nepadá z něj tolik jehličí a zůstane nám i po Vánocích.
Mám hrozně ráda vánoční trhy. Ladovské na Zelňáku i tradiční na Svoboďáku. Spousta obdivuhodných rukodělných výrobků, které bych nejradši zkoupila všechny - svíčky z včelího vosku, malované hedvábí, keramiku, skleněné ozdoby, vykrajovátka na perníčky, šperky, dřevěné hračky, slaměné ozdoby, nahřívací polštářky, malovaný textil, mýdla, kovové hlavolamy, kované zvonky, smaltové konvičky... Do toho se prolínají vůně z jednotlivých stánků s občerstvením. Povinně obcházím a ochutnávám svařák, trdelník, medovinu, klobásku, churros, turbomošt, sýry... Miluju atmosféru vánočních trhů.
S přibývajícími otevřenými okýnky v adventním kalendáři vzrůstá nadšení a těšení. A taky trochu nervozita. Nezapomněla jsem na nic? Na dárek pro někoho? Stihnu to všechno?
Muž s kamarády zavedli předloni novou tradici, každý rok poslední adventní víkend udí maso. Sejdou se v šest ráno, roztopí udírnu, navaří hrnec svařáku. Později přijdou manželky a partnerky a den uplyne v příjemné zábavě, klábosení a hojném popíjení. První jsou hotové klobásky, o něco později šťavnaté panenky a pozdě v noci i ostatní "šrůtky".
Den před Štědrým dnem je den bramborového salátu. A v samotný Štědrý den ozdobíme dopoledne stromeček, díváme se na pohádky, muž nachystá kapra pro sebe a děti, pszruha nebo lososa pro mě a už jenom čekáme, až zazvoní zvoneček...

úterý 9. prosince 2014

#231 UX nejen ve vlaku

Není to tak často, abych si řekl: "jo, tohle někdo promyslel s ohledem na uživatele a dotáhl do konce".
Obor, který má tohle na starosti, má celkem mladé jméno: user experience design (ve zkratce UX). 
V historii určitě existovalo podobné snažení, aniž by se z toho dělala samostatná disciplína. Žádný nástroj jako tesařská sekera, náprstek nebo francouzák asi už nikdy nebudou potřebovat zásadní inovaci. Navrhli a vyvinuli je sami ti, komu nejvíc sloužily. Jsou ale věci, které při přezkoumání očima či rukama uživatele přímo vybízí k "redesignu".
A ten se děje. Musím se přiznat k zadostiučinění, které cítím při srovnání toho, jaké plenky používala moje maminka a jaké svým dětem hravě a rychle dáváme my. Někdo se v nedávno minulých letech zamyslel a výsledek (zavazovací látkovky s vlněnými svrchními kalhotkami) je vážně pro radost. A "neprotéká" to, většinou.
A už i u softwaru to uvažování nad tím "kdo a proč to bude používat" naštěstí přestává být výjimkou. Tak mi dneska udělala radost aplikace Můj vlak a chci se o tu radost s vámi podělit. 




Jenomže vlak, to nejsou jen aplikace. A tu mám po ruce i praktický příklad: opěrky pro hlavu. Narozdíl od auta je naprosto legitimní za jízdy ve vlaku si zdřímnout. I proto mu dávám takovou přednost. K tomu, aby mohl člověk pohodlně spát či podřimovat – bez následků v podobě bolesti hlavy nebo zablokované krční páteře – potřebuje mít hlavu pevně podepřenou, pokud možno souběžně s osou větší části páteře.




Co vám budu povídat – co se použitelnosti (ze zkušenosti uživatele) týče, vyhrává na plné čáře nestarší princip, odkaz na prastaré ušáky. Do kolmého prostoru se totiž hlava může opřít, a drží tam – nemusíte napínat žádné svaly, abyste ji udrželi v nejpohodlnější poloze. Ne vždycky jsou ty inovace ku prospěchu...


sobota 6. prosince 2014

#230 Televizní seriály


Rád se koukám na seriály. Ještě raději bych se sice znovu podíval na Markétu Lazarovou (leží mi na stole už od té doby, co ji remasterovali, což už bude nějaké tři roky) nebo třeba na Sedm samurajů, ale kde se dvěma dětmi vzít v kuse takřka tři hodiny času? Proto mám rád seriály, hodinku si člověk vždycky nějak vyšetří. Nemluvím jenom o situačních komediích jako je The Big Bang Theory nebo animovaných seriálech jako Futurama. Možná si ze školy vzpomenete, jaký je rozdíl mezi románem a novelou. Film je podle mě novela, zatímco kvalitní seriály román, který totiž dokáže zachytit vývoj postav. Větší prostor poskytuje možnost vysvětlit motivace záporáků, odhalit slabiny klaďasů a vlastně umožnit postavám přejít z jednoho extrému do druhého.

Baví mě Downton Abbey (až na pár těžko, i na fabulaci, uvěřitelných okamžiků). Asi by se mi líbilo být anglickým šlechticem, i když seriál zobrazuje období prudkých změn (od potopení Titaniku až po počátek druhé světové války). Irsko chce samostatnost, ženy volební právo, šlechta krachuje, Evropa se zmítá mezi válkami… Když už nic jiného, tak tak britská angličtina! Z každé epizody si "odnesu" alespoň jeden idiom.

Baví mě Boardwalk Empire. Opět počátek dvacátého století, tentokrát USA, Atlantic City. Steve Buscemi, slizák od pohledu, ale mezi všemi mafiány mu musíte fandit. Prohibice, nejen černoši (Ku-klux-klan) ale problematika imigrantů, počátek drogových kartelů… Pomalé, takřka divadelní. Vybroušené dialogy a hlavní postavy mají úroveň a styl.

Baví mě True Detective. Krátká série o osmi epizodách s uzavřeným příběhem. Není to klasická detektivka, co díl, to vyřešená vražda. Naopak, jeden případ se táhne celou sérií. Nic není jak se zdá a i zdánlivě spořádaný otec od rodiny může být pěkný hajzl a pošahanec sympaťák.

Baví mě House of Cards. Učebnice machiavellismu v praxi. Drsná verze Jistě, pane ministře s dějovou linkou. Jako divák hlavnímu hrdinovi chvilku fandíte a pak si přejete, aby ho konečně někdo sejmul.

Snad jen varování pro citlivky. Až na Downton Abbey, se po vzoru Game of Thrones, nešetří krví a erotickými scénami (dříve by se možná řeklo soft porno).