čtvrtek 31. července 2014

#203 Bratrská láska

Sice jsme se jako děcka pořád pošťuchovali a řezali jsme se, ale postupem času jsme si s bráchem vytvořili velmi pevný vztah. Troufám si říci, že až výjimečný - nebo aspoň tak už mi to několik lidí v průběhu času řeklo. Svěřujeme se (zcela určitě já jemu) jako nejlepšímu kamarádovi, podnikáme společné akce, výlety, legendární návštěvy kina (ty víš, proč legendární;). Máme společné koníčky, občas spolu jedeme na dovolenou (jojo, naše legendární dovolená v Dahabu:), než jsem měla děti, chodívali jsme spolu plavat a trénovat freediving, chodili jsme spolu do tanečních, teď chodíme do jazykovky. To on dal první impuls k tomu, že jsem začala běhat a já jeho (snad) přivedla ke čtení.
Celkem automaticky jsem ho požádala, aby byl kmotrem mým dětem. Nedokážu si představit, komu jinému bych je radši svěřila, kdyby se mi mělo něco stát.
Doufám, že i mí synové budou mezi sebou mít tak pevné pouto. Zatím samozřejmě těžko říct, nejsou sourozenci ještě ani rok a půl. Vypadá to ovšem nadějně. Mají se totiž upřímně moc rádi a nežárlí na sebe. Mladší to má mnohem jednodušší, už od narození má brášku, kterýho zbožňuje, a který ho zbožňuje, a je to pro něj samozřejmost. Starší se sice musel poprat s tím, že už není sám, ale zvládl to skvěle. Od začátku se na miminko těšil a já jsem se mu to snažila ulehčit tím, že jsem bránila jakýmkoli náznakům sourozenecké rivality.
Ano, sem tam se pohádají o nějakou hračku. Ano, občas si chce Starší hrát sám a Mladší to nechápe. Ale to je naštěstí jen výjimečná situace. Když vidím, jak se ráno láskyplně vítají, jak Starší popřeje Mladšímu dobré ráno a ptá se ho, jak se vyspinkal (nekecám, každý den!), jak si spolu hezky hrají. Jak Starší vždycky okamžitě přiskočí na pomoc Mladšímu, když potřebuje, jak se o něj stará, jak se automaticky spolu o všechno dělí. Jak Mladší chodí za Starším kamkoli se hne a snaží se ho napodobovat. A on ho učí - jak dělají zvířata, jak se maluje, jak se skáče v kalužinách a staví se bábovky...
Myslím, že to chytli za dobrý konec. Mně nezbývá než doufat, že jim to vydrží, a podporovat je.

Žádné komentáře:

Okomentovat