čtvrtek 19. prosince 2013

#111 Filmové hlášky

Ano, přiznávám – jsem tím postižená. Ze svých oblíbených filmů si pamatuju ty podle mě nejlepší hlášky a pak je vytahuju v různých situacích reálného života. Některé si nepamatuju úplně doslovně a vím to, o některých jsem přesvědčená, že je říkám přesně a jsem ochotná se kvůli tomu pohádat i do krve a některé si pamatuju opravdu do posledního písmene. Některé používám téměř denně, jiné občas a u některých sním o tom, že jednou budu mít příležitost je použít. Některé jsou notoricky známé a každý ví, z jakého jsou filmu, jiné zná jen pár lidí, kteří daný film (seriál, divadelní představení,…) viděli a hláška jim utkvěla v hlavě.
Úplně nejradši mám, když se potkám se stejně postihnutým nadšencem a jsme schopni si hlášky servírovat jak na tenise míček. Nebo když uslyším průpovídku, která je trefná, vím, že jsem ji slyšela, ale nevím, kde. Nedávno mě sestřenice odrovnala „Jak se jmelí zelená, kombajn valí doubravou.“ a já aspoň týden přemýšlela nad tím, odkud to znám (je to z inscenace F. R. Čecha Dívčí válka). V úterý večer dávali na ČT2 jako vzpomínku na zemřelého Petera O’Toola film Jak ukrást Venuši. Trochu jsem bojovala s původním dabingem, protože ho znám v novější verzi. Nic to ale neměnilo na tom, že jsem většinu dialogů napovídala s půlvteřinovým předstihem a smála jsem se, jako bych to viděla poprvé. Největší radost jsem ale měla z toho, že na Twitteru spousta lidí nejen reagovala na mnou použité hlášky z tohoto filmu, ale i pár dalších jedinců posílalo svoje oblíbené průpovídky.
V případech, že si začnu přeříkávat glosy s podobným nadšencem, se právě snadno může stát, že se svou nepřesně zapamatovanou hláškou narazím a pak přichází na ony dohady, jak to vlastně bylo. Jednou jsem se dokonce s bráchem vsadila, kolikrát bylo „a“ v naší oblíbené „Tak jsem tu dobrou zprávu vyřídil a- a- a teď jsem v hajzlu.“ (Bláznivý příběh Robina Hooda).

Na závěr malý kvíz:
„Ano, chtěla jsem růži a tohle je růže. Ale naprosto nevhodná!“
„Běžím to říct Beatrici.“ (nic se neděje) „Ale že jste vyrazil.“
„I don’t want to live on this planet anymore!“
„Hoši, hrajou tu naši – sirénovej waltz. Dá si se mnou někdo quickstep?“
Já ho nevožrala, von chlastal sám.
Tento způsob léta zdá se mi býti poněkud nešťastným.
Zavřete oči, odcházím.
Štěstí? Co je to štěstí? Muška jenom zlatá.
Uzlinko, podej mi vidličku, ale bacha, ať se ti nic nestane.“ „Tati, zabruč. Já ti zabručím…
Na tragickej život já jsem pes.
Po ránu, po ránu, mokrej hadr na tlamu.
To se to čumí, když se nedělá. To se to mluví, když se neví, na co se čumí.
Tati? A prdí taky hadi?
Světla svítí, stěrače stírají, klakson troubí.
Kontrolní otázka, soudruzi. Co nám udělá náš dobře známý samopal, vzor 24, když ho ponecháme na větru a dešti? No? Zrezaví, ne vole? Zrezaví, dobře. A co hlavně? No, koroduje, vy tupci!
Chlapi, kurňa, nelejte to pivo z oken, podívejte se, jak vypadám.
„Jeden cukřík, dva cukříky… Dám šest, a’t máš sladký hubičky.“
„It’s gonna be legen… wait for it… DARY!“

Žádné komentáře:

Okomentovat