Moje záliba v adventu se vlastně datuje někdy do doby, kdy nás jako děti rodiče nutili chodit v neděli ráno do kostela. "Vstávej, jdeme do kostela!" Jenže, co chcete dělat v kostele když je vám sedm, devět let? Kromě interiéru a varhan tam přeci nic zajímavého tam není! Tomu o čem se tam mluví vzhledem k věku, i přes hodiny náboženství, nemůžete plně rozumět, najmě když páter je starý pán a je mu sotva rozumět i za normálních okolností. Tak se rozhlížíte.
Samozřejmě nenápadně, protože v kostele se nesmí skoro nic. Mimo společně zpívané pasáže mše nesmíte mluvit, koukat jinam než k oltáři a žvýkačku musíte vyplivnout už před vstupními vraty. A tak sledujete obrazy, víte kde kdo sedává, zpaměti odříkáváte text spolu s páterem, protože jedna neděle je jako druhá a tak vše znáte zpaměti. Jediné vzrůšo vám tak poskytne změna barev výzdoby kostela v průběhu liturgického roku. V tzv. mezidobí je zelená, o svátcích je bílá, ale v době adventu se změní na fialovou!
Přemýšlela jsem nad tím, co mě na adventu upoutalo, a byla to právě fialová barva v našem kostele. Fascinovala mě. V době kdy jsem vyrůstala nebylo běžné, že by holčičky chodily v růžové či fialové, tak pro mě byla výjimečná, protože vystupovala z okolní šedi. A vystupovala ze zeleného "mezidobního" stereotypu dekorační látky naší kostelní kazatelny.
Přemýšlela jsem nad tím, co mě na adventu upoutalo, a byla to právě fialová barva v našem kostele. Fascinovala mě. V době kdy jsem vyrůstala nebylo běžné, že by holčičky chodily v růžové či fialové, tak pro mě byla výjimečná, protože vystupovala z okolní šedi. A vystupovala ze zeleného "mezidobního" stereotypu dekorační látky naší kostelní kazatelny.
Od dob dětství, se "můj" původně jen křesťanský advent zabydlel více i ve "světském" světě. Stal se dobou nákupu dárků, otvírání okýnek adventních kalendářů, zapalování svíček na věncích a všudypřítomné výzdoby upozorňující na blízkost svátečních dnů.
Dnes je pro mě advent obdobím skloubení křesťanských tradic se "světskými" povinnostmi.
Na jedné straně období očekávání, bilancování, jakéhosi zklidnění a přípravy na Vánoce, jedny z největších svátků roku. Je to i doba setkávání s těmi, které mám ráda, ale svátky s nimi netrávím.
Na druhé straně je to období největšího stresu, návštěv klientů, uzavírání obchodů, protože hospodářský rok ve většině firem koresponduje s kalendářním rokem a termíny účtáren jsou neúprosné.
Věřím, že kdo chce, si advent může užít. Udělat si čas na zamyšlení, meditaci, zastavit se. Zkusit si těšit se. Je to na nás. Vše je takové jaké si to rozhodneme udělat.
Žádné komentáře:
Okomentovat