čtvrtek 19. září 2013

#60 Podzimní večer



Nesnáším podzim. Ráno je strašná zima, večer brzo tma, přes den zamračeno, pošmourno, deštivo, blátivo; začátek školního roku; odlétající vlaštovky a předzvěst dlouhých zimních týdnů s minimem sluníčka – to všechno mě deptá. Letos jsem navíc byla okradena o teple zlaté babí léto, které mně trochu mírní v nesnášenlivosti podzimu. Snažím se aspoň z každého podzimního pozitiva těžit co nejvíce, abych neupadla do hluboké deprese, z níž bych se vyškrábala až s první sněženkou. Vždyť přece spousta věcí na podzimu je krásných – úroda (ořechů, jablek, hrušek, švestek, broskví, hroznů,…), barvy, kaštany, vinobraní; již zmiňovaný zlatavý filtr na všem, čeho se dotknou podzimní paprsky; vůně ohňů, kterou mám neomylně spojenou s podzimem; pouštění draka, pokud nemáte takovou opilou motající se trosku jako my loni…
Podzim je skutečně záležitost, ke které mám neuvěřitelně rozporuplný pocit. Nemám ho ráda a mám ho ráda. Vadí mi večery, protože už je tma a meluzína kvílí kolem domu. Ale mám ráda tu podzimně-večerní atmosféru, která nastává: rozsvíceno minimum světel, hřejivé světlo poskytuje krb… Miminko spí, vytahujeme pexeso, kvarteto nebo lego, nebo čtu knížku a mí chlapi se pouští do výroby draka či kreslí plány na krmítko a budku pro ptactvo na zimu… Sladký burčák, který ladí ten okamžik k dokonalosti a který se nám snaží Starší nenápadně potajmu upíjet, protože mu „hodně nechutná, ale trochu chutná“… Takový večerní klid, který akčním letním dnům nějak chyběl… Ta chvilka, kdy se zachumláme do peřin, a do ticha domu se ozývá jen praskání ohně v krbu a my soutěžíme, kdo usne dřív – my nebo chlapeček…
Mám ráda podzim.

Žádné komentáře:

Okomentovat