pátek 30. srpna 2013

#47 Mobilní hry

Také se vám občas stává, že se vám vůbec nic nechce? Přijdete z práce a nechce se vám vařit, uklízet, povídat si, ani si číst, surfovat po internetu nebo se dívat na televizi. Prostě jen sedět a vypnout. Jenže sezení a koukání do neznáma není moc zábavné, že. Když se mi takto nic nechce, většinou bloumám po bytě a vždycky, když jdu kolem špajzky nebo lednice, otevřu ji a uloupnu tu kus čokolády, tu oříšek, rozdělám pytlík brambůrek, uloupnu plátek sýru, nakousnu jablko… Zkrátka plácám páté přes deváté a nic z toho.


Většinou jsem se smála všem těm, kteří dlouze koukali do telefonu a zběsile ťukali na jeho displej (případně mačkali tlačítka). Proboha proč hrát hry? To je přeci pro děti. Ale pak jsem na to přišla.

Dávno jsou pryč doby hada, který se hrál na starých Nokiích, vystřídaly ho moderní a barevné nekonečné hry, které jsou jako dělané pro ty chvíle, když chci vypnout. Hraní splňuje všechny podmínky, které mám – nekoukat do počítače, nečíst žádná písmenka, jen se zabavit a na chvíli zapomenout na okolní svět. A tak moje prsty zběsile běhají po displeji, kroutím se, jak se snažím, zatínám zuby, když je to napínavé a občas, když se mi podaří splnit level nebo překonat rekord, až radostí výsknu.


Bohatě mi stačí 10 minut. Ale, znáte to… Když se do něčeho obujete, nelze dělat nic jiného. Takže pak křečovité držím telefon i v takových chvílích, ve kterých bych jinak četla noviny nebo knížku, pozorovala okolí, povídala si, nebo dokonce spala. Karty, závody, balónky, ovládání různých potvůrek, zvířátek i postaviček. Jo jo, to je to, co mě (čas od času) těší!

Žádné komentáře:

Okomentovat