pátek 2. srpna 2013

#29 Den offline

Nejdřív mi internet přinášel nekonečný proud zábavy. Pamatuji si, jak jsem se s ním jako malá seznamovala. Hledala jsem obrázky nebo písničky. Pak jsem si začala psát s kamarády, se spolužáky jsme řešili domácí úkoly a hrozně jsme se u toho bavili. Nemuseli jsme si telefonovat ani psát drahé SMS, prostě jsme si psali na ICQ (ó, kde je jeho sláva!). Přeposílali jsme si vtipné emaily a pouštěli zábavná videa a volali k monitoru další členy rodiny, aby se také podívali.

V průběhu let jsem stárla já i internet, který se začal v mnohém proměňovat. Především se začal (a já jsem ho začala) používat pro práci. Místo hodiny bezstarostného brouzdání tak klidně strávím hodinu jen tím, že odpovídám na pracovní a jiné důležité emaily. Což rozhodně není taková zábava.

A když už se chci bavit, zpravidla mě začne někdo „otravovat“. Pípají zprávy na Facebooku, bliká chat v emailu, chodí upozornění z různých sociálních sítí a fór. Jasně, jsou to kamarádi a známí, které mám ráda a u piva nebo u kávy jsem s nimi schopna prokecat hodiny a hodiny. Jenže teď zrovna tu náladu nemám. Nebo mám, ale jen na někoho. Jsem ale online, což znamená jediné: že jsem k mání.

Jak je pak příjemné strávit víkend nebo jen jediný den daleko od těchto moderních technologií. V místě, kde není počítač ani signál pro mobilní telefon, který je chytrý, takže mi neustále všechny emaily, zprávy a upozornění rád a často sděluje. (V momentě, kdy si takový den můžu udělat sama a dobrovolně, tak se to většinou někde zadrhne. Navíc to není takové…)

Nejdřív jsem nervózní, ale pak? Pak si tu nevědomost, ten život v offline světě užívám. 

Žádné komentáře:

Okomentovat