pondělí 27. dubna 2015

#260 Jiné květy

Jistě víte, jaké květy má lípa. Znáte jejich omamnou vůni a hukot včel v její koruně. Možná se stejně jako moje maminka těšíte zjara na záplavu zářivě zelených květů na javorech, které předběhnou listy o pár dnů a dokáží rozsvítit celé údolí. Třeba už jste letos někoho políbili pod rozkvetu jabloní, hlohem či meruňkou. A nebo, pokud jste byli venku sami, nedalo vám to a ulomili jste větvičku šeříku a donesli ji tomu, koho máte nejradši.

Kvetoucí stromy jsou vděčným námětem pro básně i obrazy. Bílá, růžová a mnohé jejich odstíny jsou symbolem mladosti, obnovy, energie, čistoty. Určitě se na vás žádná dívka nebude zlobit, přirovnáte-li ji k mladé jabloňce zjara. Je to vlastně banální. Ale pak mě napadla zajímavá otázka: 

Jak kvete dub?

Jsem pomalý, na kůře trochu hořký, ale leccos vydržím a dlouhodobě je na mne spolehnutí. Mám čím dál radši tvrdé dřevo našich listnatých stromů: dubu, buku, jilmu, jasanu a habru (ten má nejtvrdší). Jabloň, třešeň a meruňka – ta sladká děvčátka se se svou krásou nijak netají. Jak ale kvetou tihle mládenci?

Až vloni na jaře, při procházkách kolem Labe, jsem to objevil. Květy dubu jsou nádherné. Maličké, nenápadné, ale bohaté, složité. Vyrážejí mnohem, mnohem dříve, než se kraj začne odívat do zelené a bílé. Skoro si jich nevšimnete proti černé kůře. Ale jsou tam. Každý rok jako jedny z prvních zakládají naději pro příští generace.

Jasan ve Vysočanech

čtvrtek 23. dubna 2015

#259 Dětská hřiště

Klučíkům je občas na zahradě dlouhá chvíle a naše domácí atrakce se jim omrzí. Pak vyrazíme na dětské hřiště, kde jsou velké skluzavky, houpačky, horostěna, síť, prolézačky a vůbec super věci, které doma nemáme. Navíc je tam spousta dalších dětí a je to děsně fajn, protože musím být mnohem víc ve střehu než v zahradním teritoriu ;)
Ale vážně: i já mám dětská hřišťátka ráda. Jako malí jsme měli kousek od našeho domu u zdravotního střediska (teprve teď v dospělosti doceňuji to geniální umístění) malé dětské hřiště, které celé vyráběl dědeček několika dětí. Pan Sobotka. Neuvěřitelně šikovný a vitální pán (dodnes žije a věnuje se aktivně cyklistice). Je velmi nadaný pro práci s kovem a kromě historického brnění a repliky zbraní si vyrobil například velociped a nám, dětem z ulice, kolotoč, hrazdu, dvě závěsné houpačky a jednu houpačku - váhu.
Na to, že se naše obec honosí titulem město (a to honosí doslova), s dětskými hřišti je to tu docela bída. Tři malé plácky se skluzavkou, která je aktuálně zavřená, houpačkou závěsnou, dvěma houpačkama na pružině a šlus. Mnohem radši jezdíme občas na hřiště v sousedních vesnicích. Máme vyhlédnutá čtyři volnočasová místa, kde je dostatek zajímavých atrakcí nejen pro dvouleté mrně, ale i pro pětiletého kluka. A to i prvky, vyžadující pohybovou aktivitu, sílu a zručnost. Mám ráda, když je dětské hřiště propracované a může nabídnout příjemné strávení času nejen nejmladším dětem, ale i těm odrostlejším. A někdy i dospělým. Mám ráda, když je hřiště opravdu hřištěm, ne jen skluzavkou s houpačkou, které má už dnes kdekdo doma. Mám ráda, když si někdo dá práci a postaví dětem opravdu velké a pěkné hřiště, na kterém klidně stráví hodiny, aniž by se jim pár zvířátek na péru brzo omrzelo.

čtvrtek 9. dubna 2015

#258 Vůně

Nádech, výdech. Nasát nosem. Vůně. 
Dnes je po několika hodně ošklivých a studených dnech zase teplý jarní den. Sluníčko hřeje, mouchy, včely, berušky a motýli poletují z květu na květ, slabý vítr jen jemně čechrá okvětní lístky. A vzduch voní. Jarem a tisíci vůněmi květin. Jaro se šíří ovzduším a napadá všechny smysly. A mně je dobře. Co dobře, krásně. Nechce se nám z procházky domů.
Ale je poledne a hlad je hlad. Přicházíme do kuchyně, kde se v troubě peče a na sporáku vaří oběd. Celý dům voní silným vývarem a po kontrolním otevření trouby taky pečínkou. Jsme jak Pavlovovi psi a vůně nám dráždí prázdný žaludek. Je čas oběda.
Chystáme se do výtvarky a na návštěvu. Beru svůj oblíbený parfém a za chvíli jsem v oblaku voňavého aerosolu (ach, ta romantika:). Nadšeně nasaju směs černé maliny, jasmínu a santalového dřeva. Miluju tuhle vůni! Starší dostal k pátým narozeninám svou vlastní dětskou voňavku, aby nebral tu tatínkovu. Je se Spidermanem a vybírala jsem ji já, aby mi voněla. Může se s ní navonět jen při zvláštních příležitostech, takže si ji dnes důležitě bere a stříká na hrudníček. Už od mala má zvyk, že vždycky, když použije parfém, chodí mi dávat čichnout. Pošimrám ho nosem a čichám. Voní krásně. 
Mužův parfém taky vybírám já. Zbožňuju pánské vůně a voní mi téměř všechny. Ta, co má teď, je směsí pepře, bergamotu, čerstvého mechu a zlaté ambry (jo, vím, že je to výměšek vorvaně:). Je cítit tak dlouho, že i když dávám trička z koše do pračky, stačí zabořit nos... Ale můj muž mi voní i bez parfému. Když přijde po celém dni práce v podkroví nebo na zahradě, objímám ho a s úsměvem se nadechuju jeho vůně. Nechce se moc nechat:) A když není přes noc doma, beru si na spaní jeho polštář, abych z něj aspoň cítila jeho vůni.
Mám strašně ráda vůně květin. Ze všeho nejvíc mi voní fialka a šeřík. Vydržela bych klidně celý den sedět s nosem vraženým mezi fialky nebo šeříky a jen nasávat jejich nádhernou vůni.
Včera jsem vyzkoušela nové mýdlo na vlasy (Hedvábné vlasy a myslím, že s nimi budu už napořád nevěrná svým dosud oblíbeným Kašmírovým vlasům) a tak nádherně mi navonělo vlasy, že jsem celý večer pohazovala hlavou, abych jejich vůni rozvířila. Mimo jiné provonělo celou koupelnu, takže jsem při čištění zubů ňufala.
Jakákoli příjemná vůně dělá hned den radostnější. 

čtvrtek 2. dubna 2015

#257 Zeleně

Dnes je Zelený čtvrtek. Nevím, jestli je to nějaká tradice, zvyk nebo jen můj rozmar, ale zelený čtvrtek a zelené jídlo a zelené pivo mě navedli k tomu, že ladím celý den do zelena. Ke snídani bylo "greensmoothie", tedy v podstatě koktejl z přebývajícího ovoce a zeleniny - hrušky, kivi, banány, avokádo, špenátové listy, ovesné vločky a agávový sirup. K obědu hráškový krém, který milují kluci, a špenát, který miluju já (ano, chudák můj muž nemiluje ani jedno z toho :). Máme zelená trička, já navíc i kalhoty. Zelený pivo nepijem, ale máme světle zelenou okurkovou limonádu. Našla jsem si zelené náušnice.
Je to jen taková hloupost, ale mě baví, sladit se spoustou dalších lidí na stejnou vlnu. Nosit v listopadu knír na podporu Movemberu, hodit si 25. května ručník přes ramen, mít něco zeleného nejen na Zelený čtvrtek, ale i na svátek svatého Patrika, zhasnout během Hodiny Země. Ráda vybočuji z davu a cpu se proti proudu. Ale občas je fajn být medúza a nechat se volně unášet, být součástí stáda.

středa 1. dubna 2015

#256 Sytost

Vyrazíte po dvou měsících s kamarády na pivo. A ejhle, proti Vám i vedle vás tři krásné ženy. Příležitost jako dělaná pro nějaké to machrování, vyprávění historek. Místo toho se však zeptáte té tiché krásky proti vám (jediné z nich neznámé), co vlastně dělá. Začne povídat o práci pro kosmetickou firmu, ostatní dvě se toho chytí, a hovor už pak plyne dál bez vás a točí se především kolem kartáčů na vlasy. Všechny tři mají krásné dlouhé vlasy… A vy mlčíte, díváte se, upíjíte z půllitru, a je vám dobře. Mlčíte?

Později čekáte na tramvaj, a ona se přidá, zjevně se zvedla chvíli po vás. Po pár slovech během těch několika zastávek vás napadne, že by bylo moc hezké zjistit, kde bydlí, doprovodit ji domů. Být galantní. Otestovat sám sebe, jestli dokážete místo vodopádu slov mlčet, poslouchat, ptát se, namotivovat ji, aby povídala. Velká výzva po půlhodině známosti? Má tak krásné oči!

Vzápětí vám dojde, že vás doma čeká žena a tři děti (už sice všichni spí, ale i tak). Rozloučíte se, jste vděčni za to, že jste vypili jedno pivo v milé společnosti, a vydáte se stihnout vlak.

Jednu báječnou věc přináši stárnutí: některých věcí se časem konečně nasytíte. Naučíte se, že dlouhodobé následky mají větší váhu než momentální užitek. Nelapáte po každé příležitosti a nesnažíte se využít ji na maximum. Dokážete vážit.

A to nemluvím jen o krásných dámách. Ta úlevná sytost se týká i jiných věcí: masa, alkoholu, slov. Dobrot. Ambicí. Některé věci mám sice náramně rád, ale už jsem jich měl v životě tolik, že vím, jakou (malou, velkou, chvilkovou, trvalou) radost přináší. Dá se s tím pracovat, když se například vzdáte svého podílu oblíbeného jídla ve prospěch dětí. Nebo svého podílu pozornosti ve prospěch toho druhého.

Přiznám se, že je stále něco, čeho se nasytit nedokážu – i když by se mohlo zdát, že jsem za celý život už měl dost a dost. Povídání s chytrým blízkým člověkem o něčem, čemu já, on nebo oba dva trochu rozumíme (nebo nás to oba dva srovnatelně zajímá). O fotografii, překládání, typografii, muzice, dobrovolnictví, charitě, dřevu, snech, zranitelnosti, otcích, knihách, smrti, psaní, lukostřelbě, ženách, whisky, vandrování, ohni, nožích.

Přiznávám se tedy, že mám stále nějaké nenasytné stránky. Třeba se to časem zlepší. A mimochodem, opovažte se přede mne postavit mísu nevyloupaných nesolených buráků!

Foto (c) Hellish

čtvrtek 26. března 2015

#255 Pravý domácí časopis

Nejspíš si teď říkáte "Ale o něčem takovém už přece psala, nějakou ódu na všechno domácí si vybavuju" (teda pokud 1000 radostí čtete aspoň trochu pravidelně). Ano, oslavný epos na domácí zdroje tady už byl, tak o čem je řeč?
Na podzim jsem byla s dětmi, mými kamarádkami a jejich dětmi na naší tradiční dovolené. Jedna z kamarádek přivezla na ukázku pár výtisků různých časopisů. Na první pohled mě zaujal jeden s naprosto odlišnou obálkou. Vypadal jako starý sešit, snad ještě z doby, kdy chodili do školy moji rodiče, jen barevnější a veselejší. Zvědavě jsem ho prolistovala a hned v čísle, které jsem držela v ruce, mě zaujalo několik článků. Ano, je to ten Pravý Domácí Časopis, o kterém jsem se už jednou zmiňovala. Tehdy jsem měla právě čerstvě zakoupený svůj vlastní první výtisk a byla jsem z něho nadšená. Přečetla jsem ho od začátku až do konce.
Tak čím si teď zasloužil vlastní bod v Tisíci věcí, které mně dělají radost? Od té doby si ho kupuju pravidelně. Dokonce jsem v lednu narazila na výprodej téměř všech čísel roku 2014. A zjistila jsem, že zatímco poctivě louskám ten nejaktuálnější, sebral mi muž jeden časopis z loňska a se zájmem ho celý přečetl.
Ten měsíčník zbožňuju. Představuje neskutečně zajímavé lidi, například Miru Ahimsu, který žije bezekostopým životním stylem, Garyho Edwardse, který u nás založil Zdravotního klauna nebo třeba Jaroslava Duška, ne jako herce, ale jako otce a dědečka, který má svoji filozofii o vztazích. Přináší zajímavé články o přírodě, rostlinách a zvířatech, o práci a symbióze s nimi, jejich ochraně; o neobvyklých kurzech a seminářích (například aquahealing nebo tanec v naprosté tmě); o netradičních životních stylech (kromě výše zmíněného bezekostopého například život v jurtě); recepty ze známých i méně známých ingrediencí, fejeton o odvrácené straně matky, články o neobvyklých podnikatelských plánech. To všechno v zajímavém designu a přitažlivé obálce.
Navíc jsem nedávno zjistila, že přesto, že se dá nejčastěji sehnat v prodejnách zdravé výživy nebo bioobchůdcích, mají ho v našem městečku v trafice. Z malé radůstky se stala velká radost.
Taky máte nějaké periodikum, jehož nového vydání se nemůžete dočkat?


středa 25. března 2015

#254 Bošský přístup



Kolikrát už se vám v životě stalo, že byste se vážně zamilovali do něčeho echt německého? Psal jsem o holandských sýrech, ale tohle je něco zase úplně jiného. Jde o zážitek. A podíl na něm má i jedna dáma z jižní Moravy.

Zjistil jsem, že nemám na pile rovné pravítko. A k čemu pravítko, když není rovné, že. Možná jsem na ní řezal příliš těžké kusy tvrdého dřeva? Nevím. Nicméně pravítko je hliníkové, moc na tom není co spravovat a nezbývá než ho vyměnit. Zkoušel jsem obeslat dotazem několik servisů, které se holedbaly, že spravují i nářadí znašky Bosch. Asi napotřetí jsem se „dovolal“ a z konverzace vyšlo, že oni sice náhradní díl nemají, ale mám se zkusit podívat přímo na doprovodné stránky Bosche. A pak to začalo.

Nejdřív jsem nevěděl, co a jak hledat. Po chvíli jsem narazil na telefonní číslo na českou centrálu. Zavolal jsem tedy do Mikulova. Milá paní mi po telefonu vysvětlila, jak hledat v katalogu. A tam jsem užasl. Všechny typy a modely zelené i modré řady ručních elektrických nástrojů Bosch mají k dispozici detailní popis. Co popis, dokonalou podrobnou dokumentaci. Jsou doslova vizuálně rozebrané na jednotlivé šroubky. Každý má své číslo, své místo. On-line se můžete podívat na jeho detailní specifikaci a zobrazí se vám dokonce i cena dílu v korunách. Na tři kliknutí máte v nákopním košíku třeba odrušovací filtr za 48 korun.

http://www.powertools-aftersalesservice.com





Chvíli jsem na to koukal, až jsem našel to své pravítko. Milá dáma ze servisního střediska mi poradila, jak dohledat přesný model pily (liší se podle roku výroby a toho, jestli jsou určeny pro USA, Británii, Švýcarsko, nebo zbytek Evropy). Objedal jsem díl za 1200 plus poštovné. Druhý den dorazila služba GLS a protože na vrátnici nedokázali rozluštit mé jméno Samuel Tit?ra, odvezla si balík do depa. Druhá recepční si po chvíli vzpomněla, že Samuelů v budově zas tak moc není a hned mi volala, že jsem se minul s balíkem. Po dvou telefonátech (Bosch a GLS) jsem balík našel a tešil se na něj další ráno.

Jenže ouha. Přišel v ohromné krabici (40 x 40 x 150 cm) a když jsem ho dovlekl do kanceláře a vybalil. zjistil jsem, že nový díl má stejný problém, jako to staré pravítko. Ufff. A už jsem v duchu začal nadávat na „číňany“. Ale co dělat. Nafotil jsem detailně problém, zavolal do Mikulova... a paní se mne hned po představení ptala, jestli dorazilo pravítko. Potěšilo mě, že si mě pamatuje a domluvil jsem se s ní, že jí pošlu mailem fotky. Za chvíli mi volala zpátky, že na to technici koukali, a že odpoledne dorazí GLS, aby si balík odvezlo zpět (zadarmo).

Zanedlouho poté, co si ten malý hliníkový odlitek v obrovitém balíku zpátky převzala přepravní služba, přišla e-mailem odpověď, že je díl v pořádku, že byla chyba způsobena „manipulací“. Že to utáhli a posílají zpátky. Když už jsem měl tak dobrou dosavadní zkušenost, nedalo mi to a opět jsem volal do Bosche. Spolkl jsem pocit, že ze mně technici dělají blbce, vždyť jsem s tím nijak nemanipuloval, jen jsem díl vybalil z krabice. A že by se utažením narovnal hliníkový profil? Nicméně jsme se s trpělivou a vstřícnou podporou domluvil, že mi dají číslo na jejich specialistu, a když budu mít problém, zavolám přímo jemu.

Zanedlouho přišel balík, tentokrát o malinko menší. A víte co? Pravítko v něm bylo, ještě s mými otisky prstů – ale dokonale rovné. Vážně to utáhli a pomohlo to. Byl jsem na vrcholu blaha. Těšil jsem se domů a vyrazil v mezičase na schůzku. Chvíli po poledni volá neznámé číslo. Mužský hlas se představuje, vysvětluje, že dostal od Bosche kontakt, a že si chce ověřit, že je všechno v pořádku a jestli nepotřebuju nějak pomoci.

Byl jsem na rozpacích. Tolik trpělivé péče a pozornosti se mi už dlouho nedostalo. A to jsem jen drobným kutilem, majitelem tří hobby nástrojů nejnižší cenové kategorie. Chtěl jsem si nedávno koupit další malý nástroj. Uvažoval jsem o Makitě. No, nakonec myslím, že sáhnu po o trochu méně výkonném stroji. Ale od Bosche.